Listopad 2007

eko auto

21. listopadu 2007 v 20:03 zajimavost
takovej dukaz jak může technyka srůst s přírodou

zima

14. listopadu 2007 v 21:41 ankety
.

zima je tu

12. listopadu 2007 v 15:58 moje foto
ani svátý martin nestihl přijet a sních už padal a tak ja nespim a přinašim další nové foto.
vyhled z okna ven přes pavučinku


alkohol

4. listopadu 2007 v 17:47 ankety
Pokud vám nechutna žadny z víše uvedených tak do komentaře připište který pokud ste abstinent nezůčasnujte se

HISTORIE ROCKU

4. listopadu 2007 v 15:53
Ačkoliv spousta lidí (těch rockově nevzdělaných) nejspíše považuje za zakladatele rocku The Beatles (1960 - 1970), základ rocku je třeba hledat mnohem dříve, už v 40. Letech minulého (tj. dvacátého) století, ačkoliv je pravda, že rock prožil největší 'Boom' a vývoj v padesátých a hlavně 60. Letech.
Ve 40. Letech byl však rock rozhodně menšinovým žánrem - najdete zde jen málo hudebníků, kteří by alespoň nějaký druh rocku hráli, ještě méně desek, a v podstatě nikdo se nespecializoval pouze na rock. Dá se říct, že první rock částečně vyšel z blues, či přesněji z blues černošského. Ve čtyřicátých letech tu pár umělců najdeme:
Dave Bartholomew (*1920) se do skupiny 'rock' běžně zařazuje, je to však také bluesman.
Jedna z prvních žen v rocku, Ruth Brownová (*1928) je spíše Bluesmanka (Blueswoman??), ale formálně jí sem přidat můžu, podobně jako další spíše bluesovou skupinu The Clovers (1946 - 1959) a také bluesmana s pseudonymem Fats Domino (*1928).
Všichni, jmenovaní mají jedno společné - jsou to černoši a jejich hudba byla spíše blues, z čehož máme první docela zajímavý poznatek - rock v podstatě vznikl z černošského blues. Rock však měl projít mnohem zajímavější proměnou….
Velmi zajímavý byl vývoj rocku v letech padesátých - objevil se zde totiž druh rocku, který vstoupil do historie hudby jako rock and roll, po několik desetiletí nejoblíbenější hudební žánr.
Je těžké určit, kdo rock and roll (dále jen rnr) založil. Za jednoho ze zakladatelů je považován Bill Haley (*1925), který v sezoně 55/56 vytvořil řadu 'rnr' hitů, z nichž byl jednoznačně nejúspěšnější 'Rock around the clock', v té době naprosto netradiční píseň, která odstartovala jen velmi krátce trvající rockové šílenství. Bill Haley se na výsluní však dlouho neudržel - byl vystřídán další generací, které vládl 'revoltující' Elvis Presley, proti kterému nemohl Haley uspět, hlavně kvůli image nezábavného strejce.
Elvis Presley (*1935) možná nebyl tak schopný zpěvák jako např. B. Haley nebo Chuck Berry, ale k úspěchu mu pomohla jeho image, což v té době bylo spíše neobvyklé. Díky tomu, že se vzpíral konvencím se stal idolem tehdejší mládeže, a v období od roku 1956 až do své smrti v roce 1977 (ne, neunesli ho Marťani) vydal obrovské množství úspěšných desek - nejslavnější však rozhodně byl před příchodem Beatles. Ačkoliv Presley nebyl zakladatelem rock and rollu, má dodnes pověst rockového krále. Toto označení je diskutabilní, rozhodně to však byl král sebepropagace.
V padesátých letech bylo ještě mnoho rockových umělců: mimo jiné jeden z prvních kytarových virtuozů Buddy Holly (*1936), jehož kariéru však přerušila v roce 1959 letecká nehoda nebo Paul Anka (*1941), který se v roce 1957 proslavil díky z dnešního hlediska nepříliš zajímavé písni Diana.
V letech šedesátých ovlivnili rockovou scénu samozřejmě nejvíce The Beatles (1960 - 1970). Začínali hrát v klubech po Británii a hlavně po Německu, kde si jich všiml producent B. Epstein. Úplně první deska, My Bonnie, se oficiálně mezi diskografii Beatles nepočítá, natočili ji ještě spolu s Tonym Sheridanem a za bicími je Pete Best. Z této desky může zaujmout píseň Ain't She Sweet.
Obrovsky úspěšná byla již první oficiální deska - Please Please Me, po níž následovala spousta více či méně povedených, vždy však veleúspěšných desek - k těm nejlepším patří With The Beatles, Sgt Pepper's Lonely Hearts Club Band nebo Revolver. Beatles také natočili tři filmy - Help!, A Hard Day's Night a Yellow Submarine (ten je animovaný). The Beatles je nejspíše nejúspěšnější rock and rollová skupina historie - jejich písně vyvolaly v Evropě i USA obrovskou 'beatlománii'a v podstatě zpopularizovali rock - avšak je trochu na škodu, že se je ostatní skupiny dost dlouho hlavně snažily napodobovat (The Searchers, Manfred Mann, Herman's Hermits).
Někteří však šli jinou cestou. Druhou alternativou k Beatles byli The Rolling Stones - oproti melodickým Beatles Rolling Stones (1963 - ??) dá - li se to tak říct, 'vyřvávali' (a protože neumřeli, vyřvávají dodnes). RS také položily základy k hardrocku, ale to patří do jiné kapitoly. V 60. Letech jste moli narazit na spoustu dalších rockových skupin, a některým z nich se budeme obšírněji věnovat v další kapitole…
Do této kapitoly zařadím kapely, které nenapodobovaly Beatles ani Rolling Stones, ani nevytvářeli nové hudební žánry. Určitě bych sem měl zařadit Lou Reeda a jeho legendární skupinu The Velvet Underground (1964 - 1973), která definovala jako žánr 'experimentální rock' a částečně se podílela i na vytvoření punku.
Dále zmíním Jimmyho Hendrixe (*1942), slavného kytaristu a zpěváka, který není nepodobný právě Lou Reedovy a také jednu z mála žen ve světě rocku, zpěvačku Janis Joplin (*1943).
Dále šly vlastní cestou například bluesrocková kapela The Animals (1964 - 1968, 1976 - 1983) nebo v jistém smyslu také The Beach Boys (1961 - 1996). Ovšem teď už se podíváme na kapely, které vytvářely nové hudební žánry.
Poměrně brzy vznikl jako žánr Hardrock (později se vyvinul v Heavy Metal a všechny jeho podskupiny). Základy k hardrocku položili již zmiňovaní Rolling Stones a Jimi Hendrix, ti však nejsou typičtí představitelé. K těm typičtějším patří například Deep Purple (1968 - ??), kteří později přešli až k Heavy Metalu, nebo jejich předchůdci Status Quo (1967 - ??).
V 70. Letech však rockovou scénu notně poznamenal Punk. K nejslavnějším hudebníkům tohoto stylu je třeba zařadit určitě skupinu The Clash (1976 - 1986), možná nejznámější punkovou kapelu. Jejich předchůdci byli například Sex Pistols (1975 - 1978) a jiní. V 70. Letech byl punk masově oblíbený, postupně však svou popularitu ztrácí.
Dále se v 70. Letech začal objevovat Heavy Metal, tvrdší Hardrock. K průkopníkům patří například AC/DC (1973 - ??), již zmiňovaní Deep Purple nebo Led Zeppelin (1968 - 1980). Tento žánr nyní začíná být dosti oblíbený, například díky Iron Maden, Metallice, Rammstein a jiným.

HISTORIE METALU

4. listopadu 2007 v 15:51 zajimavost
Metalová hudba začala vznikat někdy v 70-tých letech. Základy byly vzaty z rockové hudby, a pak řádně přitvrzeny razantnejšími kytarami, zpěvem, a bubeníci do svých kotlu taky začali víc třískat. Ranná metalová hudba byla založena na agresivnejším způsobu hraní a byla produkována pouze el. kytarama a bubny. Čím tvrději kapela zněla, tím lepší byla. V dnešní době je tomu jinak.
Metal symbolizoval sílu a tvrdost. A lidi to začali poslouchat a bylo jich čím dál víc. Však v 80-tých letech byl metal na vrcholu své popularity, respektivě, abych byl přesný, tím nejoblíbenějším žánrem osmdesátých let byl hard rock. Lidé si pamatují, že všichni rockeři v rockových skupinách měli nadýchané účesy a vypadali všichni stejně a bylo jich všude plno. Zárným příkladem muže být skupina Europe, která pocházela ze Švédska. Typický příklad kapely jednoho hitu. Jednalo se o rock, ale některé časopisy je označily za heavy metalovou bandu. Ty největší a nejoblíbenější metalové kapely vznikaly na přelomu 70-tých a 80-tých let. V té době se rozvlnila tzv. "nová vlna britského heavy metalu" zkráceně NWOBHM (new wave of british heavy metal). Začala éra tvrdšího metalu. Každému se teď zřejmě vybaví skupina Iron Maiden, asi nejznámější heavy metalová kapela z Britských ostrovu. Ano, patřila a s určitými výpadky stále patří mezi to nejlepší co se na metalové scéně urodilo.
Heavy metal se začínal prodírat do povědomí všech příznivců tvrdé hudby. V osmdesátých letech však vzniklo mnoho dalších podžánru metalu. Ale přece jenom je nutno se zmínit o speed metalu, který se začal razit v Německu. Pamatujete se na album "Walls of Jericho" od Helloween? To je snad jedno z nejlepších speed metalových alb vůbec. Razantní a rychlá hudba, která znamenala posun o krůček dál ve vývoji metalu. Začátkem devadesátých let se vyrojil death metal. Snad všichni znají Obituary, Death, Cannibal Corpse apod. Velká část death metalových kapel vznikla v USA, konkrétně na Floridě. Dnes hraje death metal spousta skupin a jejich zvuk je pro každý stát svým způsobem typický.
V 90-tých letech vzniká snad nejvetší množství různých stylů. Spousta skupin začíná kombinovat hned několik stylů zároveň a škatulky začínají být velmi těsné. Už není možné každou skupinu zařadit do toho, či onoho stylu. A myslím si, že je to pro metalovou hudbu, jako takovou, velké plus, protože metal se stává, a zřejmě se už stal, jeden ze dvou nejobsáhlejších hudebních stylů. Není to komerční hudba, a proto se musí jednotlivé kapely opravdu velmi snažit aby se prosadili a pro metal je to velmi dobré, protože tak vznikají další a další skupiny, které se snaží být lepší než ostatní a jak se říká, konkurenční boj zvedá kvalitu produkce. A metalová scéna posledních let je toho důkazem.
Nejmladším dítětem metalu je tzv. techno metal. První z nich je Samael a druhou je The Kovenant. Hudba v jejich podání je naprosto skvělá a pořád tvrdá. Pořád je to metal. Základním stavebním kamenem metalu jsou el. kytary a bubny (v poslední době i umelý bubeník v podání počítačového cípu). Zpěv muže být jakýkoli. Od absolutního chrcáku až treba po operní zpěv. Důležitou substancí však musí zůstat elektrické kytary. Já osobně si myslím, že metal je nejlepší hudební směr, jaký znám. Metal je velice pestrý styl a každý si v něm najde své oblíbence. Neznám pestrejší hudbu, než je metal. Jako velmi stručný průlet historií metalu by to mohlo stačit. A teď se budu věnovat jednotlivým žánrům podrobněji. Zkusím to vzít chronologicky tak, jak jednotlivé žánry vznikaly.

HISTORIE PUNKU

4. listopadu 2007 v 15:09 zajimavost
Punk je hudební styl , který vznikl na počátku 70. let 20. století v Anglii jako reakce na neúspěšné hnutí hippies, které chtělo naivně spasit svět láskou a mírem. Heslem "No future" hlásala mládež, že už nemá žádnou budoucnost. Punkeři se stavěli (a stále staví) proti politice, politikům, byrokracii, "honbě za penězi", drogám, ale především proti fašismu, nacismu a rasismu. Zastánci punkového hnutí dávají najevo svoji odlišnost vizáží i životním stylem. Často vyznávají levicové smýšlení, včetně anarchie.
Hudebně punk vychází z části z rock'n'rollu a rocku. Je to energická, melodická hudba, využívající jednoduché, "houpavé" melodie, krátkých slok s většinou satirickým textem a ostrého refrénu. Za zakladatele hnutí se považují kapely jako The Clash, Ramones, Deadk Kennedys, The Damned... V bývalém východním bloku patřila tato hudba k zakázané, ale i přesto zde vznikaly některé kapely, napodobující tento styl, například HNF nebo FPB. Po pádu komunismu se tento hudební a životní styl začal prosazovat i zde.
Na punk se tančí velice chaotický, divoký tanec "pogo" který nemá určená přesná pravidla. Uplatňuje se prudké kývání hlavou, máchání rukama, skákání v rytmu bicích.
Oblékání příslušníků této subkultury mělo vždy jasný cíl - šokovat ostatní a vyjádřit svoji odlišnost. Seprané a roztrhané jeansy, tričko nebo mikina s nášivkou nějaké uznávané punkové kapely, kožená nebo riflová bunda křivák, těžké boty, spínací špendlíky a odznaky... Punková móda převzala od amerických Indiánů speciální účes - kohouta, neboli také číro.

Cikáni dle Ottova slovníku naučného

4. listopadu 2007 v 14:57 zajimavost
Cikáni, kočovný kmen roztroušený po celé Evropě. Vyskytli se v Turecku již v XI. století (podle některých v císařství Řeckém již poč. IX. stol. za Nikefora), v XIII. stol. rozšířili se po Uhrách a Polsku, r. 1417 jsou již u Baltického moře, r. 1422 v Italii, r. 1427 ve Francii, r. 1447 u Barcelony ve Španělsku: r. 1492 byli již ve Španělích pronásledováni zároveň se židy a Maury, r. 1531 vyšel v Anglii proti nim první edikt. S počátku bájilo se o nich, že přišli z Egypta, že jsou kmen, který nepřijal Ježíška, když prchal před ukrutností Herodesovou. Za trest prý jsou vypuzeni z vlasti a marně si budou hledati domova. [Cikáni] sami šířili tuto bajku a kořistili z ní. Jejich povídání mělo vliv na tehdejší názory o Východě. Když poznáni byli jako lháři, zloději a lotři, počali býti pronásledováni nejdříve ve Španělích, pak v zemích ostatních. Ve stol. XVI. se jim ulevilo, tu a tam dály se i pokusy učiniti z nich národ usedlý a povznésti je, ale pokusy se nezdařily. V Evropě každý národ je jinak pojmenoval; řecky slovou Atsinganos (Athinganos), bulh. Acigan, rumun. Tzigan, maď. Tzigany, ital. Zingaro, tur. Čingiané, špan. Gitano, angl. Gipsy, albán. Yevk, franc. Bohémiens. Názvy angl. a špan. souvisí s bájí o jejich egyptském původu. franc. vznikl chybným názorem, protože první [Cikáni] přišli do Francie z Čech. Název řecký prý původně značil sektu, která žila ve Frygii a Lykaonii, odkudž přišli [Cikáni] na Balkán. Jiní (jako M. J. de Goeje) odvozují název řec. od pers. tsjeng (hudební nástroj). U Herodota (V, 9) vyskytují se Singurai, ale nevíme, zda název ten souvisí s [Cikáni]-ny. V Asii prý slovou Kouli, v Indii Banjari nebo Lombadi, pravé jejich jméno je prý Gohuri. Rozšířený název róm značí u nich muže, romí ženu. O vlastním původě jejich poučuje nás jazykozpyt. Nářečí jejich navzájem silně se liší a rozeznává se jich 13: řecké, rumunské, uherské, české, německé, polské, ruské, čudské, skandinavské, anglické, italské, baskické, španělské. Ve všech jsóu však prvky řecké, slovanské a rumunské, což označuje nám cestu, jak se šířili. O cestě jejich svědčí i prvky perské a arménské. Jádro však ve všech nářečích jest indické a souvisí s dialekty dolního Indu. Jakou roli vlastně ve své pravlasti měli, proč a kdy ji opustili, není dosud bezpečně vyzkoumáno. Kř. První zmínka o [Cikáni]-nech v Čechách činí se ve »Starých letopisech českých« při r. 1416, kde se o nich dí, že se toho času poprvé v Čechách objevili a lid mámili. Avšak lze za to míti, že byli [Cikáni] v Čechách viděni již r. 1242, kdy sem přišli tajně jako vyzvědači Tatarův, a tu jim dle slova v řeči jejich často od nich užívaného tehdáž »kartas« říkáno. Také popis zevnějšku a chování jejich, jak jej v kronice Dalimilově nalézáme, zcela na pozdější [Cikáni]-ny připadá. Že byli v Čechách příslušníci opovrženého tohoto kmene i pod jménem [Cikáni] před r. 1416 známi, dosvědčuje »Popravčí kniha pánů z Rožmberka«, kde se při r. 1399 dí, že se v tlupě lupičské, která tehdáž v jižn. Čechách řádila, nalézal vedlé několika Němců z Rakous též jistý »Cikán černý, Ondřejóv pacholek«. R. 1416 přišel do Čech okázale předvoj (300 duší) [Cikáni]-nů malebně vystrojených, mužové koňmo, potloukal se po zemi a uměl si lid nakloňovati lživým vypravováním, že nepřátelé křesťanstva je vyhnali a že u Čechů hledají útočiště; proto byli vlídně přijati. Za dob husitských nepokojů rozšiřovali se po Čechách valně a volně, a snášelivost česká lákala ještě větší houfy do Čech, kteří zabrali jižní lesnaté krajiny a i v Praze pokojně bydleli ve 2. pol. XV. stol. Za dob pronásledování [Cikáni]-nů v záp. Evropě nalezli útulku v Čechách, ač toho nebyli hodni, neboť spolčovali se s Turky, služby vyzvědačské a paličské jim konajíce, zvláště v l. 1536-4t. Proto začalo se proti [Cikáni]-nům vystupovati a to tak přísně, že bylo potřebí přísnost tuto mírniti zákony. Vyssávali lid i zemi po celou dobu 30leté války, ba i později tak, že císař Leopold I. musil proti nim vydati dekret (21-dub. 1688), jímž vypovídali se ze země. Ale to nic neprospělo, spíše ještě [Cikáni] z Moravy a ze Slezska přicházeli a své šmejdy dále prováděli, tak že konečně reskriptem daným 11. čce 1697 za psance byli prohlášeni. Tu nastala hrozná štvanice na [Cikáni]-ny, v níž mnoho jich zahynulo; ale přes to uherští [Cikáni] pokoušeli se pořád ještě o přístup do Čech, zvláště do lesů v Táborsku a Budějovicku. Za císaře Josefa I. počali se hrnouti z Uher a Moravy do Čech na svá obvyklá místa, i byli opět stíháni, věšeni a mrzačeni, ale bránili se také statečně, až vojenským zakročením ze země byli vyhnáni. Též Karel VI. prohlásil patentem ze dne 20. čna 1721 [Cikáni]-ny za psance a stanovil, aby i ženy byly smrtí trestány. Za panování Marie Terezie bylo poněkud upuštěno od přísných ustanovení Karlových. Císař Josef II. snažil se [Cikáni]-ny přiměti k usedlému živobytí; měli bydleti v Uhrách a Sedmihradsku, ale [Cikáni] opustili vystavěná jim obydlí a raději se toulali provozujíce kejklířství, koňařství, kovářství, kotlářství, hadačství, žebrotu, krádež, ba i loupež. A potulnému tomuto životu dosud houževnatě jsou oddáni. Pozdější opatření policejní proti [Cikáni]-nům spadají v jedno s opatřeními proti tulákům. Obšírnějších zpráv dočísti se lze v »Matici moravské« 1879. Ze [Cikáni] teprve do Moravy a do Čech přišli, když byli dříve mezi Řeky, Rumuny a Maďary žili, dokazuje slovník českých [Cikáni]-nů, v němž nalézají se slova těchto národů. Jna. [Cikáni] jsou nervosní. V <štěstí jásají, v neštěstí si zoufají. v radosti se opíjejí. Rádi se oddávají snění a stávají se mystiky. Jejich filosof John Bunyan (v Anglii za Jakuba II.) je mystik. Jsou opojeni přírodou. Stan jest jejich domovem, opovrhují usedlým životem a jsou oddáni kočovnictví. Jsou uchváceni horečkou bloudění. Musí míti stále nové, živé, hluboké dojmy. O budoucnost se nestarají, o povinnostech nemají pojmu. Česť je jim cizí a zásadám nerozumějí. Cit jejich jest hluboký, žádost neukojitelná. Jejich bol a vášeň dojímá v hudbě. Poesie je dost jednoduchá; krátké, smutné popěvky, žerty, satiry, povídky. Zpívají a básní zároveň při tanci. Ženy jako tanečnice, muži jako hudebníci prosluli. [Cikáni] mají své pověry, věří ve všeliké duchy a mocnosti přírodní. S kouzly a čarami provozují sice obchod, ale sami jim nejvíce věří. Svých názorů ovšem si nikdy neupravili a není v nich důslednosti. Zevně mají víru svého kraje, ale bez průtahu dají dítě několikrát křtíti (k vůli darům od kmotrů), nebo přijmou jinou víru. Mravností muži nevynikají, ženy ještě méně. Zlodějstvím a nepočestností smutně prosluli. Pozoruhodna jest jejich láska k dětem. Práce se štítí. Milují koně a vedou jimi obchod. Jsou též kováři, zlatníky, uhlíři, kejklíři, medvědáři. Ženy jsou hadačky, kejklířky, lékařky, ve Španělích balletky a prodavačky, v Rumunsku služky. [Cikáni] mají více méně temnou pleť, černé, husté vlasy, temné, jiskrné oči, podlouhlý obličej, nízké čelo, mírně vystouplý nos, vždy přišpičatělý. Mají malá ústa, krásné červené rty a bílé, zdravé zuby. Oči jsou blízko sebe a mírně šikmé. Dolní čelist mírně vystupuje. Lebka jest malá a mírně podlouhlá. Hovelacque rozeznává u [Cikáni] nů dvojí typ (obojí původní): podlouhlý obličej, orlí nos-kulatější obličej a tupější nos, méně jiskrný zrak. Ve vášni nikdy nezčervenají, jen zblednou. Tělo je prostřední, silné, ale štíhlé. Tlustší bývají jen staré ženy. Nohy a ruce jsou malé, prsty dlouhé a špičaté. V Evropě jest jich asi 700.000; z toho 1/2 mill. na Balkáně a 150.000 v Rakousku.-Srv. Grellmann, Histor. Versuch über die Zigeuner (1787, první ukázal na indický původ); Pott, Die Zigeuner in Europa u. Asien (1843-44); Bataillard, De l'apparition et de la dispersion des Bohémiens en Europe (1849); Miklosich, Über die Mundarten und die Wanderungen der Zigeuner Europas (1872-1877); články v různých časopisech, zvláště Gypsie Review. Snůškou všech vědomostí o [Cikáni]-nech je Adriano Colocci, Gli Zingari (Turin, 1889). U nás studoval jejich jazyk Puchmajer a podlé něho napsal J. Ješina mluvnici (Romáňi Čib), kterýž i vydal pověsti a pohádky jejich a s Ulrichem mluvnici ruského nářecí [Cikáni]-nů: pak hrabě Rud Wratislav, Versuch einer Darstellung der Lebensweise, Herkunft und Sprache der Zigeuner (Praha, 1868). Horlivým pěstitelem jazyka cikánského v Uhrách je arcikníže Josef, jehož objemné dílo A cigány nyelotan r. 1889 vydala maď. akademie. -Kr