Říjen 2008

smysl=nesmysl

17. října 2008 v 21:47 | já |  co si tak pisu a dam to sem

Smysl=nesmysl


Oči zahleděné do dáli do vlnící se tak dobřé znamé krajiny. Má rád tyhle dny kdy slunce svití je příjemné teplo .

Na obloze jen několik rozfoukaných mráčku a dlouhý bilí pruch na jedné straně pomalu mizící v modří a na straně druhé zakončen malinkým obrysem letadla.

Slunce pomalu klesalo k obzoru, to jak blížil se večer a nebe na východě pomalu bledlo .

Šel pomalu sám a přemíšlel díval se jak tráva na louce vedle cesty se ve větru vlní a ptací létají těsně nad zemí a plachtí tak elegantně že i pilot letadla akrobatického letaní by jim jisto jistě záviděl. Cesta stéčela se lechce do prava a mírně z kopce směrem k lesu .

V myšlenkách zaobýral se udalostmi posledních dní co tak změnili mu jeho život, kdy jeho matka zjistila že její muž a jeho otec jí mnohokrát podvedl. Otec to přiznal ovšem matka mu neodpustila i když jak i on bohužel věděl nevíná určitě nebyla jen si vzpoměl na tu spoustu pánských navštěv když otec byl na cestách . Jenomže tetˇ se rozvádějí. Kupodivu to nebyl jediný velký problém co ho trápil možná ještě děsivější pro něj byla smrt jeho dědy kterého měl tak rád . V očích měl v tuhle chvíli slzi a nedokázal je zadržet .

Slunce už mizelo za obzorem a po chvýli už jen růdé nebe na zapadě připomínalo den . Vešel do lesa kde přivítala ho vůně jehličí a taky stále větší tma . Přidal do kroku a brzy před sebou spatřil vesnici, jeho domov .



Brzy napíšu pokračováni a prosím NEPIŠTE mi do komentařů kde mi chybí čárka a jaky tam mám y/i špatně vím to bohužel sem na tohle slepý a má čeština je pokažená smskami a pětky z diktátů sem měl celí život.